Miluji pěstování zeleniny. Není nic lepšího než sklízet a vařit zeleninu, kterou jste si sami vypěstovali.
Pokud rádi pěstujete zeleninu, ale jste začátečníci, nezapomeňte si přečíst můj příspěvek o tom, jak řešit problémy na zeleninové zahradě, a také o některých řešeních.
Pomůže vám zjistit, co dělat s problémy, jako je kadeřavost listů rajčat a žloutnutí okurek s hořkou chutí, a s dalšími problémy na zahradě.
Jedním z problémů, které vás mohou potkat při zakládání zeleninové zahrady, je boj s nájezdnými veverkami. Po loňském fiasku s veverkami jsem se rozhodla přeměnit svou zeleninovou plochu na kombinovaný okraj se zeleninou a trvalkami (viz mé plány zde).
Projekt byl velký. Začala jsem s prázdným stolem a jedním malým záhonkem jarní cibulky, kterou jsem chtěla zachránit.
Soused o dva metry dál má příšernou scénu, kterou jsem chtěl schovat.
Věděla jsem, že sousedé plánují přistavět zahradní domek a vlastní zeleninovou zahrádku, takže jsem doufala, že se část té rány do očí trochu skryje, ale stejně... není to moc přitažlivé na pohled, že?
Začal jsem s hrubým plánem záhonu a velkou motivací. Prvním krokem bylo vytvořit na záhonu obecnou cestičku.
Urnu uprostřed cestiček rozbili na začátku sezóny ořezávači stromů, takže ji bylo třeba přesadit, aby se poškození skrylo.
Pěkně to vyřešila vinka, břečťan a plazivý jenny, stejně jako vyšší dracéna a několik petúnií.
Věděla jsem, že chci pěstovat rajčata, a tak jsem je dala do klecí na čtyřech místech za urnou, abych vytvořila jakýsi obloukový vstup do zadní části zahrady. (Budu moc ráda, až soused odstěhuje svůj zatracený náklaďák z mého krásného výhledu.)
Rostliny jsou plné rajčat. Veverky teď žerou sousedovy broskve, tak doufám, že až dozrají, dostanu rajčata a ne veverky.
V tomto lůžku jsou dvě místa k sezení. Jedno je odpočinkové místo pod krepovou myrtou se závěsnými květináči a zvonkohrou.
Druhou je lavička v zadní části zahrady s výhledem na celý záhon.
Linie plotu byla výzvou. Dvorky s výhledem na okolí jsou takovou pastvou pro oči, že jsem chtěla velké rostliny, které by zakryly jak řetězový plot (který nesnáším), tak i výhled na sousedy.
Vybrala jsem japonskou stříbrnou trávu a motýlí keře, které se budou střídat podél linie plotu, a také jsem za ně vysadila několik slunečních květin jako výplň.
Japonská stříbrná tráva pochází z obrovského trsu na mé zahradě, který ovládl přední okraj. Rozdělili jsme ji na 5 menších trsů.
Když se rozrostou, dorůstají do výšky asi 8 m. Motýlí keře mají tmavě fialovou barvu a dorůstají do výšky asi 5 m.
Mezi jednotlivými cestičkami je několik malých trojúhelníkových záhonů. Na jednom z nejhezčích je tento krásný trs denivek, který jsem přesadila ze své stinné zahrady.
Je přímo před lavičkou v parku, takže ji mohu v pohodlí obdivovat. Za ní rostou keříčkové fazole, které jsem v této sezoně už dvakrát sklidila.
Líbí se mi, jak se zelenina a trvalky na tomto záhonu doplňují. Brokolice, jarní cibulky, salát a trvalky i letničky vyplňují tuto část záhonu.
Můj přední řetězový plot je skrytý za mými dvojčaty fazolemi a okurkami. Jsou to dvě nejkomentovanější místa na mé zahradě od mých přátel. Nejsou spolu rozkošná?
Další výzvou byl otvor do půdního prostoru našeho domu. Psi se tam neustále snaží dostat, takže tohle je manželův nápad na "opravu". Okouzlující, že?
Měl jsem malý trs sloních klasů, který mi původně začal růst v kompostu. Po zimě silně uhnil a já se rozhodl vyzkoušet, jestli se po vykopání a přesazení "ujme". Ujal se!
Je to mnohem větší trs, než byl předtím, a krásně zakrývá ten příšerný otvor v průlezce.
V zimě odumřou, ale doufejme, že do té doby bude mít můj čerstvý manžel v důchodu umělečtější způsob, jak ten otvor uzavřít!
Tohle je letošní průběh mého záhonu od první výsadby. Před dvěma měsíci:
A teď. Ještě má před sebou kus cesty, protože je tu hodně malých rostlin a málo vzrostlých. Později v létě by to mělo být nádherné.
Tento záhonek mi zabral několik měsíců velmi usilovné práce. Když jsem ho měla celý hotový, musela jsem se vrátit a odplevelit menší plochy záhonku.
I když je mulč dole, plevel stále roste (ne však na cestách... zábrany pod nimi drží plevel na uzdě velmi dobře.)
Chybí mi moje celozeleninová zahrada? Ano, někdy. Ale bylo s ní hodně práce a loni jsem kvůli ní zanedbala všechny ostatní záhony. Mám na ní zeleninu, kterou jíme nejčastěji, a je nádherná.
Už se nemůžu dočkat, až uvidím, jak bude vypadat, až léto pokročí a rostliny se zvětší. Příští rok ji doplním o další trvalky. Je to udržovaná!
